|
Dědictví
Notář je ve funkci soudního
komisaře pověřen soudem k vyřízení
dědictví. Je to jediný případ, kdy si pro notářskou službu
nemůžete notáře vybrat. Notáři je vyřízení dědictví
přiděleno soudem podle předem stanoveného rozvrhu, a to z
důvodů nestrannosti a objektivity soudního rozhodování.
Řízení se zahajuje bez návrhu na základě úmrtního listu,
který soudu zašle matrika. V dědickém
řízení notář jako první kontaktuje dědice, většinou to bývá
osoba, která se postarala o pohřeb zůstavitele a sdělí, co
bude třeba pro vyřízení dědictví učinit.
Pravidla dědění stanoví
Občanský zákoník. Dědí se ze zákona nebo podle závěti, ale
je možná i kombinace obojího. Závětní dědic má přednost před
dědici ze zákona, výjimkou jsou však potomci pořizovatele
závěti, takzvaní neopomenutelní dědici. Dědí se majetek nebo
jeho část, ale do výše ceny tohoto majetku na dědice
přecházejí i dluhy zemřelého. Dědictví lze také odmítnout,
ale v některých případech pak dědický nárok přechází na
potomky toho, kdo dědictví odmítl, což jsou důsledky
většinou nechtěné. Vypořádání dědictví se většinou řeší
dohodou dědiců, která musí být uzavřena před notářem. Až při
uzavření této dohody může dědic vyjádřit to, že z dědictví
nepožaduje žádný majetek.
Při dědění ze zákona jsou
občanským zákoníkem stanoveny čtyři dědické skupiny – v
první dědí manžel a děti. Pokud nejsou dědici v první
dědické skupině, stávají se dědici osoby z další dědické
skupiny.
Nezanechal-li zemřelý závěť a
nemá ani zákonné dědice, připadá dědictví státu. |
